🐴🤠🤔...UKONČENO UZAVŘENO MÁM ZÁJEMCE

...NAJDE SE NĚKDO KDO NESPĚCHÁ A MÁ ČAS V DNEŠNÍ DOBĚ
...HLEDÁM PRO SEBE OSOBNÍHO ASISTENTA NA VYCHÁZKY 2-3 HOD.VÍKENDY,SOBOTY,NEDĚLE SVÁTKY PODLE POČASÍ...
CHODÍM VELMI POMALU,S 2.FRANCOUZSKÝMI HOLEMI,ČASTÝ ODPOČINEK...JE MI DOPORUČEN POHYB
PRŮKAZ ZTP ANI ZTP / P NEBYL PŘIZNÁN - PŘÍSPĚVEK NA PÉČI ROVNĚŽ NEBYL PŘIZNÁN,PODLE ÚŘADŮ A POSUDKOVÝCH LÉKAŘŮ NEJSEM OSOBOU KTERÁ POTŘEBUJE ASISTENCI DRUHÉ OSOBY...- ALE ZAPOMĚLI DODAT,ŽE JEN DO DOBY POKUD NEVLÍTNU I NA PŘECHODU PRO CHODCE POD AUTO NEBO TRAMVAJ,VÝPADKY KONTROLA NAD SEBOU SAMÝM...
SAZBA KTEROU JSEM OCHOTEN ZA TYTO PROCHÁZKY PLATIT ZE SVÉHO INVALIDNÍHO DŮCHODU ČINÍ 130.-KČ ZA HODINU...
OSTRAVA-PORUBA HAVLÍČKOVO NÁMĚSTÍ
NABÍDKY ZANECHTE ZDE NA CHATU NEBO NA @EMAILU trampnettulakfb@seznam.cz
DĚKUJI ZA NABÍDKY A POMOC,U TELEVIZE A POČÍTAČE NEJDE VYSEDÁVAT DO NEKONEČNA...














Nádherný model železnice - tn.cz

19. března 2018 v 19:36 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Železnice - Modely
 

Ostrava - Poruba

9. března 2018 v 20:50 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET

Poruba - největší slezské město - má 625 let

Ostrava /Z HISTORIE OSTRAVY/ - Průmyslový rozmach Ostravska se Poruby ve větší míře nedotkl. Její čas nastal až v padesátých letech minulého století.
Letecký snímek z výstavby Poruby, která se měla jmenovat Nová Ostrava. V popředí je charakteristický oblouk, který je architektonickou kopií budovy admirality v Leningradu.Foto: archiv Úřadu městského obvodu Poruba
Poruba je ve slezské části Ostravy. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1393, má tedy letos šest set dvacet let. Patřila původně k Opavskému knížectví. Jméno je odvozeno od slova porub, místa vzniklého po vykácení stromů. Majitelem Poruby se později stal Ondřej Bzenec, který si zde nechal v roce 1573 vystavět zámek. V roce 1720 získal Porubu hrabě Ondřej Vlček z Dobré Zemice, který obec připojil ke klimkovickému panství. Obyvatelstvo vesničky se na počátku 18. století živilo výhradně zemědělstvím, bylo zde dvacet dva sedláků, dvacet jedna zahradníků (tedy malých rolníků), jeden mlynář a krčmář.
Hrabě Vlček byl tvrdý pán, který vyžadoval nesnesitelné robotní povinnosti. A vymáhal je tak nelítostně, že to vedlo k nepokojům a odepření robotování. Rebelie byla potlačena, deset sedláků zatčeno a vsazeno do vězení.

Válečné škody

Průmyslový rozmach Ostravska se Poruby ve větší míře nedotkl, zachovávala si zemědělský charakter, byla zde jen továrna na nábytek Ignáce Blažeje. V polovině dvacátých let minulého století zahájila provoz místní dráha Svinov Vřesina, která byla v roce 1927 prodloužena do Kyjovic. Wilczkův (jméno si poněmčili) porubský velkostatek byl při pozemkové reformě zčásti rozparcelován. Při záboru v roce 1938 byla Poruba připojena k Německu jako součást Sudetské župy. Osvobozovací boje v roce 1945 obec silně poškodily. Shořelo třicet budov a továrna na nábytek. Celkové škody představovaly třicet sedm milionů předválečných korun.

Ilustrační foto

Nová Ostrava

https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/poruba-nejvetsi-slezske-mesto-ma-620-let-20130706.html


Zlatý Slavík 1966 / 67

2. února 2018 v 18:01 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Zlatý Slavík 1966 / 67

Gottová sbírka trofejí!

Zlatý Slavík 1966 / 67





V roce 1967 mi bylo 4,5 roku,ale jedna věc je jistá, když dnes koukám na tento záznam tak jsem si jist, že lidstvo se nerozvíjí, nýbrž degeneruje. Od noblesy k vulgaritě, od diskrétního vkusu k uřvanému kýči, od soustředěné hloubky k roztěkané povrchnosti. I tehdejší muži a ženy byli tak nějak krásnější, stylovější a oduševnělejší, "chybí" jim dnešní snaha za každou cenu šokovat a být "cool" a především nevidím snahu být v osobním projevu za každou cenu odvázaný. To samé platí i pro 50., 40., 30. atd léta 20. století až do přelomu 19. a 20. století a dále dalších pár desítek let. Znovu podotýkám, v té době jsem měl 4,5 roku,nejedná se tedy o nějaké stesky zahořklého důchodce. Prostě mám pocit že všechno tak nějak jde do háje...

Karel Gott získal svého 40. jubilejního slavíka.

Zlatý slavík 1963

Zlatý slavík 1963

Zlatý slavík 1964

Zlatý slavík 1964

Zlatý slavík 1968

Zlatý slavík 1968

Zlatý slavík 1969

Zlatý slavík 1969

Zlatý slavík 1970

Zlatý slavík 1970


 


Bratislavská Lýra 1966

2. února 2018 v 17:48 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Bratislavská Lýra 1966

Bratislavská lýra

1966


Bratislavská lýra 1966, with Karel Gott (Mám rozprávkový dom), Helena Vondráčková & Marta Kubišová (Oh, baby, baby), Waldemar Matuška (Už modej činžák zhas) and many more.

Bratislavská lyra 1966, with Karel Gott (Mám pohádkový dům), Helena Vondráčková & Marta Kubišová (Oh, baby, baby), Waldemar Matuška (Už modej činžák zhasne) and many more. - Bratislavská lyra byl česko-slovenský festival populárních písní. V letech 1966 až 1989 to byl nejpopulárnější a nejoblíbenější [chybí zdroj] festival populárních písní v Československu, který se konal každoročně v Bratislavě. Myšlenka na festival vznikla mezi lety 1964 - 1965 u hudebních skladatelů Jana Siváčka a Pavla Zelenaya, kteří i festival zorganizovali. Poprvé se festival konal v roce 1966 v Parku kultury a oddechu (PKO). Po zvukové stránce festival zabezpečoval Slovenský rozhlas pod vedením Ing. Zdenka Jedličky. Soutěž se jmenovala Mezinárodní festival taneční písně. Výherci získali ocenění s názvem Bratislavská lyra, v dalších ročnících se už takto volal i festival. Vítězem prvního ročníku se stal Karel Gott s písničkou "Mám pohádkový dům". Festivalu se pravidelně zúčastňovali nejpopulárnější česko-slovenský zpěváci a zpěvačky (např. Eva Pilarová, Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Eva Máziková, Petr Novák, Karel Černoch, Waldemar Matuška, Karel Hála, Václav Neckář, Martha a Tena Elefteriadu, Karol Duchoň, Marcela Laiferová, Marika Gombitová, Miroslav Žbirka, Richard Müller a jiní.) - Bratislavská lyra byl československý festival populárních písní. V letech 1966 až 1990 to byl nejpopulárnějším a Největší hudební festival populárních písní v Československu, který se konal každoročně v Bratislavě. Poprvé se festival konal roku 1966. Vítězem byl Karel Gott s písničkou Mám pohádkový dům. to byl nejoblíbenější a největší hudební festival populárních písní v Československu, který se koná každoročně v Bratislavě. Poprvé se festival konal v roce 1966. Vítězem byl Karel Gott s píseň "Mám rozprávkový dom". Na festivalu pravidelně navštěvovali nejoblíbenější československé zpěváky.

1.I.Album Supraphonu 1962

14. ledna 2018 v 13:38 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Album Supraphonu

I. ALBUM SUPRAPHONU 1962

Přehlídka nejoblíbenějších písniček roku 1962. Záznam části koncertu ze Sportovní haly v Praze.

Uvádějí: Vladimír Dvořák a Blažena Kočtúchová

Zpívají: Milan Chladil, Yvetta Simonová, Helena Blehárová, Jiří Vašíček, Jiří Popper, Waldemar Matuška, Judita Čeřovská, Smíšený sbor a Edita Štaubertová

Hrají: Karel Vlach se svým orchestrem, dirigent Karel Vlach
Taneční orchestr Čs. rozhlasu, dirigent Karel Krautgartner

Kamera: Václav Hojda

Režie: Jiří Nesvadba

© 1962 Československá televize

Stopáž: 34 minut
Barva: černobílý

--------------------------------------------------------------------

01. MILAN CHLADIL ... Chtěl bych mít kapelu
Jiří Bažant / Vratislav Blažek - Supraphon a.s.
℗ 1962 Československá televize

02. YVETTA SIMONOVÁ ... Dřív než rozkvete kvítí
Jaromír Vomáčka / Jaromír Vomáčka, Karel Šašek
℗ 1962 Československá televize

03. HELENA BLEHÁROVÁ A JIŘÍ VAŠÍČEK ... Kanoe pro dva
Mojmír Balling / Erich Sojka
℗ 1962 Československá televize

04. HELENA BLEHÁROVÁ ... Jak malované
Oldřich Blaha / Jiřina Fikejzová
℗ 1962 Československá televize

05. JIŘÍ POPPER ... Píseň o čase
Jiří Baur, Vlastimil Hála / Vratislav Blažek
℗ 1962 Československá televize

06. SMÍŠENÝ SBOR ... Zítra
Zdeněk Petr / Vladimír Dvořák
℗ 1962 Československá televize

07. WALDEMAR MATUŠKA ... Písnička pro Zuzanu
Jiří Šlitr / Jiří Suchý - Český rozhlas
℗ 1962 Československá televize

08. JUDITA ČEŘOVSKÁ ... Je pro dešti
Bedřich Nikodem / Vladimír Dvořák - Supraphon a.s.
℗ 1962 Československá televize

09. EDITA ŠTAUBERTOVÁ ... Náhodou
Dušan Pálka / Vladimír Dvořák - Supraphon a.s.
℗ 1962 Československá televize

10. JIŘÍ POPPER ... Láska na kolech
Alfons Jindra / František Zacharník - Supraphon a.s.
℗ 1962 Československá televize

11. EDITA ŠTAUBERTOVÁ ... Babičko, nauč mě charleston
Ludvík Podéšť / Ludvík Podéšť
℗ 1962 Československá televize



Zánik civilizace a lidstva

12. ledna 2018 v 13:38 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Osud a zánik lidstva
DO ROKU 2100 ZNIČÍME PLANETU, VARUJÍ VĚDCI. ZEMĚ SE NÁM NESTÍHÁ PŘIZPŮSOBIT
Svět ve své nynější podobě může do roku 2100 přestat existovat, vyplývá z nové mezinárodní vědecké studie, pod kterou se podepsalo více než dvacet vědců. Příčinou zkázy bude podle nich biologický kolaps způsobený nevratnými změnami, které člověk vyvolal v ekosystému planety.

Studie zveřejněná v červnovém vydání časopisu Nature upozorňuje na bezprostřední hrozbu kolapsu celého ekosystému na Zemi. Více než dvacítka vědců pracujících pod hlavičkou dvanácti různých vědeckých ústavů analyzovala studie, které popisují biologický kolaps během sedmi velkých planetárních krizí: kambrické exploze před 540 miliony let, pěti období masivního vymírání druhů - z nichž některá vymazala na devadesát procent života na Zemi - a konec doby ledové, kterým před 12 000 lety začala naše éra.

"Všechny tyto velké přechody byly doprovázeny jevy, které na globální úrovni modifikovaly atmosféru, oceány a klima," říkají vědci. Stejné situaci čelíme dnes. Podle vědců je ohrožena téměř polovina současných klimatických pásů na Zemi. Brzy by mohly zcela vymizet a místo nich by na 12 až 39 procentech povrchu planety mohly zavládnout dříve nepoznané životní podmínky.
Narušení planetárního ekosystému
Tato radikální změna by navíc mohla udeřit s nebývalou brutalitou. "Poslední narušení planetárního ekosystému vyprovokovalo extrémní biologické změny během pouhého jednoho tisíce let," říká spoluautor studie Arne Mooers, profesor biodiverzity na Univerzitě Simona Frasera ve Vancouveru. "Na geologické úrovni to je jako přejít z dětství do dospělosti za méně než rok. A co se děje dnes, probíhá dokonce ještě rychleji."
A co je horší: kvůli netečnosti by se systém brzy mohl vymknout kontrole. "Naše planeta nemá uloženo nikde v paměti, jak vypadala v původním stavu," říkají autoři studie. "Tím, jak Zemi měníme, obrovsky riskujeme: brutálně ji vychylujeme do nové rovnováhy, na kterou se ekosystém a naše společnost nebudou schopni adaptovat. Skleníkové plyny nejsou jedinými viníky. Tlak, který lidský druh vyvíjí, se pohybuje na široké škále od "fragmentace přírodního prostředí" až po "demografický růst" skrze "nadměrnou spotřebu zdrojů". Dnes se využívá již 43 procent ekosystému planety, aby byly naplněny potřeby jejích sedmi miliard obyvatel.
"Ještě sedm procent a dosáhneme hranice, ze které není návratu," tvrdí vědci. Výsledky práce mezivládní vědecké platformy zaměřené na biodiverzitu a ekosystémy (Ipbes), která by se měla poprvé sejít v roce 2013, jim nebudou odporovat. Již nyní její členové zjistili, že každých dvacet minut vyhyne jeden živočišný druh a že tento rytmus se zrychluje. Během uplynulých 200 let od začátku průmyslové revoluce byl tento rytmus až 100krát urychlen oproti přirozené rychlosti vymírání, tak jak ji vědci vypočítali za období 500 milionů let. Brzy by navíc mohl být až 10 000krát rychlejší.
Ekodiplomacie nestačí
Na geologické úrovni se jedná o téměř okamžité vymizení druhů. Přesto za dvacet let, které uplynuly od summitu v Riu, kde tehdy dvanáctiletá Severn Cullis-Suzukiová srdceryvně žádala dospělé tohoto světa, aby "přestali ničit, co neumějí opravit", nastal v "ekodiplomacii" určitý posun. Bude však stačit pomalý rytmus těchto jednání rychlosti, jakou k nám míří biologický kolaps?
Z velkých politických setkání se zrodilo ne méně než 500 mezinárodních a multilatelárních dohod týkajících se biodiverzity, klimatu a biologie. Vědci, šokováni svými vlastními závěry, tvrdí, že lidstvo nemá jinou možnost, než začít revoluci ve svém způsobu života. Podle nich je potřeba zmírnit demografický tlak, vytvořit nové sociální struktury a koncentrovat obyvatelstvo v oblastech, které již mají vysokou hustotu osídlení tak, aby země měla prostředky, jak najít ztracenou rovnováhu.

Výzkum a studium kolapsů dávných civilizací přináší překvapivé poznání i pro nás, generaci 21. století. To jste se mohli dočíst i v listopadovém rozhovoru s profesorem Miroslavem Bártou. Náš přední egyptolog informace o pádu egyptské říše na tomto místě doplňuje i o podobný vývoj, který nastal v říši římské. Navíc vysvětluje, co znamená poněkud záhadná zkratka EROI, která při vývoji jednotlivých civilizací hrála - a vždy bude hrát - zásadní roli.

Římská paralela

Velmi podobně jako v Egyptě probíhal i úpadek římské říše, který velmi dobře popsal J. Tainter (2009, 173-201). Navíc je i tento mechanismus úpadku velmi zajímavý i pro naši dobu. Tainterovou zásluhou je, že na základě detailní práce mnoha předchozích badatelů předvedl, že proces úpadku římské říše byl také především dlouhodobým procesem a že nešlo pouze o jakýsi přímý důsledek vnějších vpádů cizích etnik, poklesu výkonosti ekonomiky, úpadku morálky nebo vzestupu křesťanské víry.
Nejvíc financí šlo na sociální dávky.
Řím nejprve prošel bezprecedentním rozmachem, který začal v posledních stoletích před koncem starého letopočtu. V r. 167 př. Kr. Římané získali poklad makedonského krále, díky čemuž si mohli římští občané užívat daňových prázdnin. V r. 130 př. Kr. Řím dobyl pergamské království a jeho státní rozpočet tak stoupl ze 100 na 200 milionů sesterciů. Následné dobytí Sýrie tento rozpočet navýšilo na 340 milionů. A když Caesar dobyl Galii, klesla hodnota zlata bezmála o dvě třetiny. Vrcholem tohoto trendu bylo dobytí Egypta a zánik ptolemaiovské dynastie. Augustus byl císařem, který se v prvních letech nového letopočtu jako první začal soustřeďovat na udržení dobytých držav.
Tehdy skončila expansivní politika Říma. Do budoucna budou náklady na jeho udržení a provoz pouze stoupat. Tento trend však potrvá desítky let než dosáhne "kolapsoidního" stavu. I z dnešního pohledu byla struktura výdajů tehdejšího Říma poměrně moderní, hlavní výdaje se týkaly platů a přídělů píce a potravin pro armádu, úředníky a ostatní státní zaměstnance, veřejné práce, poštovní služby, redistribuce uniforem, školství a "sociálních dávek".
To vše stálo na základě ekonomiky, která byla z 90 procent agrární. Jednalo se sice o říši na velkém teritoriu, ve skutečnosti však všude vládl regionalismus: obilí se nevyplatilo distribuovat na vozech do vzdálenost větší než 480 km. U vědomí nastupujících potíží přistoupil v r. 64 Nero k znehodnocení oběživa tím, že ve stříbrném denáru navýšil podíl základního kovu a minci zároveň zmenšil. To bylo opatření, které získalo na velké popularitě zejména díky tomu, že mandatorní výdaje státu neustále narůstaly a ani války s Germány nebyly natolik produktivní, že by z kořisti uhradily náklady. Za Septimia Severa (193-211) dospěla situace tak daleko, že denár obsahoval pouze 43-56 % stříbra.

Když přijde krize

Z pohledu proklamované české strategie budování funkčního systému školského vzdělávání (který po dvaceti letech stále nebere konce) stojí nepochybně za pozornost velká vleklá krize, která postihla římskou říši v letech 235-284. Tehdy došlo k velké inflaci, vnějším vpádům a narušování integrity státu, obrovskému nárůstu armády a úřednictva, zvyšování daní a drastickému poklesu hodnoty měny. Hlavními doprovodnými faktory byl úpadek znalostí, gramotnosti a matematických schopností, mající za následek enormní propad kvality a množství informací, kterými disponovala společnost obecně a vláda zvlášť (kdo se odváží tvrdit, že moderní paralely k tomuto vývoji neexistují)? S tím souvisel i úpadek legitimity a nárůst vlivu zájmových skupin - během asi 50 let se na římském trůnu vystřídalo na 27 císařů.
Císaři museli paradoxně pro vytvoření alespoň minimálního zdání legitimity přistupovat k výdajům, které byly vzhledem ke stavu státní pokladny naprosto nesmyslné a zejména všemi prostředky podporovat armádu. V době této krize například Aureliánus (270-275) nařídil místo mouky vydávat jako sociální podporu chleba a prodávat subvencované vepřové, sůl a víno. Postupně docházelo k odstředivým tendencím a jednotlivé provincie se začaly vymaňovat ze sféry římského vlivu. Populace ubývala a k tomu ji decimovaly občasné epidemie (165/166-180 a 250-270). Tehdejší svět a obchodní cesty začaly být narušovány hordami barbarů a tím upadal i dálkový obchod a pohyb luxusního zboží.

Byrokracie požírá své tvůrce

Nestabilitu říše se pokusil vyřešit císař Dioklecián na počátku 4. století tím, že decentralizoval a zvětšil administrativní aparát do té míry, že na konci jeho vlády se tento zdvojnásobil. Jeho hlavní opatření spočívalo v tom, že vytvořil dva císařské úřady spravující východní, resp. západní část říše. Každý císař měl k ruce svého caesara. Netřeba zdůrazňovat, že každý z těchto vysoce postavených vládců měl k dispozici i svůj vlastní úřednický aparát. Diokleciánův nástupce Konstantin zavedl křesťanství jako státní náboženství - možná i proto, aby posílil svou legitimitu na trůnu jako bohem vyvolený panovník. Čtvrté století bylo také svědkem bezprecedentní inflace - např. v Egyptě stál modius (8,75 l) pšenice v roce 335 více než 6000 denárů a o tři roky později již více než 10 000 denárů. Mattingly se domnívá, že bezprostředním důvodem pro tento raketový vzestup bylo rozhodnutí nevázat hodnotu platidla ani na zlato, ani na stříbro (Mattingly 1960, 194 a dále). Je zdokumentováno, že v letech 150-301 vzrostla cena zlata 45krát a stříbra 68krát.
Dioklecián se v r. 301 pokusil cenovým ediktem zafixovat ceny základních komodit, ale toto opatření se prakticky nikdy nedodržovalo. Ruku v ruce s inflací šlo vylidňování venkova, zanedbávání zemědělské půdy a obecný demografický propad. V důsledku toho došlo v některých oblastech k opuštění až poloviny plochy orné půdy. To pochopitelně mělo dlouhodobý katastrofální dopad na ekonomický stav Říma. Daňové zatížení vystoupalo na neúnosnou úroveň, takže se stávalo, že obyvatelé provincií dokonce vyzývali barbary, kteří stále více a více narušovali integritu země, aby je zbavili daňového zatížení vůči Římu. V polovině 5. století se celý systém zhroutil.

EROI - pouhá zkratka nebo jeden z principů lidských dějin?

Zkratka anglického Energy return on investment "návratnost vynaložené energie" je faktorem, který vždy hrál, hraje a nepochybně bude hrát významnou roli při vývoji civilizací. V podstatě jde o číslo, které nám udává, kolik získáme energie z energie investované: například veškerý zisk z využívání energie černého uhlí v poměru k energii, kterou musíme vynaložit na to, abychom toto uhlí získali, kam je třeba započítat nejen přímé náklady na těžbu, ale i případné ekologické následky, rekultivace apod. Jednotlivé civilizace samozřejmě investují podstatnou část svého potenciálu také do projektů, které nejsou důležité ekonomicky, ale mají životně důležitý význam pro jejich legitimizaci a udržení statu quo. Jako příklady můžeme uvést staroegyptské pyramidy či Římské koloseum.
Nedávná návštěva Kolosea se stala kanadskému politologovi Thomasu Homer-Dixonovi osudnou. Monumentálnost stavby, její výjimečnost a jedinečnost ho nakonec přivedly k zamyšlení a systematickému studiu praktických aspektů spojených s jeho stavbou. Byl to Vespasian, který se po Nerově smrti v roce 68 a následné občanské válce nakonec stal císařem a stavbu zahájil v roce 72. V roce 80 stavbu dokončil jeho syn Titus - její "kolaudace" trvala sto dní, během každodenních her a zápasů bylo mj. zabito několik desítek tisíc zvířat. I Homer-Dixonovi bylo zřejmé, že monumentální stavby dávných civilizací dokládají nejen jejich zacházení s energiemi, ale i samu podstatu jejich existence. Tak, jako byla stavba pyramid životně důležitým fenoménem pro Egypťany Staré říše, tak může být Koloseum chápáno jako ikona římské civilizace.

Kde vzali energii na kolos jménem Koloseum?

Koloseum se od klasických řeckých divadel liší tím, že jde o zcela volně stojící stavbu. Jeho půdorys je eliptický a má rozměry přibližně 189 × 156 m. Vnější zdi Kolosea dosahovaly výšky 48 m. Ústřední aréna měla rovněž půdorys ve tvaru elipsy o rozměrech 87 × 55 m. Do hlediště vedlo 80 vchodů, z nichž 76 bylo vyhrazeno veřejnosti. Podle odhadů mohlo Koloseum pojmout 50-87 000 diváků.
Rok provozu Kolosea stál stejně jako obilí z Manhattanu
Tyto omračující údaje přivedly Homer-Dixona k úvaze o tom, jaké energie musí každá říše získávat a vydávat. Koloseum je toho dobrým příkladem. Spočítal, že během jeho stavby bylo třeba získat, přemístit a použít na jeden milion metrických tun materiálu, z toho 295 000 tun travertinu, 653 000 tun betonu, 54 000 tufu, 58 000 tun cihel, 6 000 tun mramoru a 300 tun kovu pro zajištění spojů mezi stavebními částmi. Výsledkem úvah na téma energií a komplexních společností dospěli Homer-Dixon a jeho spolupracovnice Karen Frecker k následujícím odhadům - vzhledem ke složitosti konceptu energetické náročnosti stavby se soustředili pouze na to, kolik kalorií spotřebovali lidé a zvířata účastnící se přímo konstrukce Kolosea.
V průměru počítali s tím, že těžce pracující člověk na stavbě vydá 3000 kcal denně. Výsledná hodnota potřebná na stavbu Kolosea činila 44 miliard kilokalorií. 34 miliard se spotřebovalo na krmení 1 806 tažných volů, 10 miliard spotřebovalo 2 135 dělníků na stavbě, kteří pracovali 220 dní po dobu pěti let (římský rok překypoval státními svátky, během nichž se pravděpodobně ve stavbě nepokračovalo). Odhaduje se, že ve starověkém světě v produktivních oblastech bylo třeba 58 dní v roce na obdělávání hektaru pole pšenice a 40 dní na hektar louky na seno. Průměrný zisk energie z hektaru pšenice mohl být 2,2 mil. kcal a z hektaru louky na seno asi 3,8 mil. kcal. Z těchto čísel jsou již odděleny náklady na obdělávání (174 000 a 120 000 kcal pšenice/seno). Aby tedy bylo možno zajistit roční provoz stavby Kolosea (jedná se pouze o přímé náklady na staveništi), bylo potřeba obdělat plochu zhruba 20 km2 pšeničných polí a 35 km2 luk, tedy zhruba plochu dnešního Manhattanu.

Symbolů se nenajíme

Koloseum, podobně jako staroegyptské pyramidy či chrámy, je důležitým parametrem komplexní civilizace. Ta se mimo jiné vyznačuje tím, že značné prostředky vynakládá na stavbu prestižních symbolických staveb, které nemají velký význam pro samotný ekonomický chod země, ale jsou naprosto nezbytné jako výraz legitimity vládnoucího složky dané společnosti. De facto se jedná, v moderním pojmosloví, o neproduktivní výdaje, které, pokud přesáhnou únosnou míru, stanou se jedním z kritických faktorů úpadku dané společnosti.
Obdobně je možné spočítat náklady nezbytné na stavbu největší pyramidy, jaká kdy byla na území Egypta postavena, Chufuovy pyramidy v Gíze (k jednotlivým detailům pyramidového komplexu viz Verner 2008, 141-162). Tato pyramida byla postavena na čtvercové základně o straně zhruba 231 m a dosáhla výšky 146,50 m. Uvnitř obsahuje poměrně složitý systém chodeb a komor. Na stavbě pracovalo průměrně 10 000 mužů a stejný počet byl zapotřebí v zázemí projektu.

Kolik stojí metr pyramidy?

Stavba této pyramidy trvala přibližně dvacet let a vzhledem k egyptskému kalendáři (3-4 měsíce trvala záplava, své si vybral velký počet svátků) můžeme odhadovat, že se na stavbě mohlo pracovat po dobu přibližně 250 dní v roce. V takovém případě můžeme odhadovat, že 10 000 lidí na stavbě vydalo denně 30 000 000 kcal a 7 500 000 000 kcal ročně. Na jejich pokrytí (pokud předpokládáme, že z jednoho hektaru byli Egypťané schopni získat - po odečtení nákladů, cca 2,2 mil. kcal) tak bylo potřeba vyčlenit úrodu z 34 km2, resp. 68 km2 při započítání mužů v zázemí. Opět je ale třeba zdůraznit, že se jedná pouze o přímé bezprostřední náklady.
K tomu musíme navíc připočíst, že kromě pyramidy byly součástí komplexu zádušní chrám postavený z vápence a bazaltu, vzestupná cesta spojující hrobku panovníka postavenou na skalnatém platu Západní pouště s údolím (byla dlouhá 850 m, překonávala značný výškový rozdíl a celá byla postavena z vápencových bloků) a údolní chrám, rovněž kamenný, kterým v údolí komplex začínal. K tomu přistupují ještě tři menší pyramidky královen (každá se základnou o straně o něco menší než 50 m a dosahující výšky přibližně 30 m), kultovní pyramida a několik pohřbů člunů ve velkých jamách vysekaných ve skalním podloží. Zajímavý je i odhad, že pouze vybudování dopravních ramp pro zajištění přísunu materiálu na staveniště a dále k stavbě pyramidy mohla spolknout až třetinu celkové kapacity potřebné na stavbu vlastní pyramidy.

Vznik Československa 1918 - 2018

7. ledna 2018 v 22:16 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Leden - Tři Králové

Kalendárium - 100 let:

Vlajka státu

Státní znak

TŘÍKRÁLOVÁ DEKLARACE - KROK NA CESTĚ K SAMOSTATNOSTI

Tříkrálová deklarace byla prohlášením generálního sněmu českých poslanců říšské rady, zemských sněmů historických českých zemí se spoluúčastí představitelů české kultury ze dne 6. ledna 1918, požadující autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakousko-Uherska.

Výsledek obrázku pro 8 ledna 1918

Na svátek tří králů, 6. ledna 1918 odpoledne, se v Grégrově sálu pražského Obecního domu prvně sešli všichni poslanci české národnosti s platným mandátem, a to jak členové poslanecké sněmovny říšské rady ve Vídni, tak za války nesvolávaných zemských sněmů Českého království, Moravského markrabství a Slezského vévodství. Na slavnostním shromáždění byl přečten a přijat text, který vstoupil do dějin českého zápasu za státní a národní samostatnost pod názvem "Tříkrálová deklarace". Reagovala na jednání o mír v Brestu Litevském, odvolávala se na zásadu sebeurčení národů, prosazovanou sovětským Ruskem a požadovala, aby budoucí mírová konference uznala právo na sebeurčení dosud nesvobodných národů, jmenovitě pak utlačovaných národů Rakousko-Uherska.
Den po bolševické revoluci 7. listopadu 1917 (25. října podle starého ruského kalendáře), schválil II. všeruský kongres dělnických a vojenských sovětů výzvu všem národům světa k uzavření míru. Dne 10. listopadu zveřejnily noviny v Rakousko-Uhersku Dekret o míru, který vyzýval k zahájení mírových jednání o uzavření "spravedlivého, demokratického míru bez anexí a kontribucí". Na základě nabídky k jednání ruské bolševické vlády byla v Brestu Litevském zahájena mírová jednání.
dr. Alois Rašín
Konečné znění poslanecké deklarace vypracoval poslanec dr. Alois Rašín, ještě před rokem vězněný, ze tří předešlých verzí v noci z 5. na 6. ledna 1918. Vrcholnými body dokumentu byly tři formulace. První zpochybňovala jednostranný akt separátního míru: "Příští mír může být s trvalým úspěchem uzavřen jenom od národa k národu, mezi legitimovanými a řádnou demokratickou volbou k jeho zastupování zvolenými poselstvy." Princip sebeurčení nepřímo opatrně vyjadřovala věta, že "mírová ujednání mohou být dílem jen národů samých" a že toliko ve společném díle národů mohou být vyrovnány veškeré válečné křivdy. Třetí z klíčových vět navazovala na Státoprávní prohlášení českých říšských poslanců z konce května 1917 a požadovala "spojení s bratrskou větví slovenskou v samostatný život politický, hospodářský a kulturní ve vlastním samostatném státě československém". I když výrazem "samostatný československý stát" nebylo míněno odtržení od rakousko-uherského celku, nýbrž ústavní reorganizace monarchie v český (česko-slovenský) prospěch a i když ostrý tón deklarace zmírňoval k státu loajální dovětek českomoravských katolíků o kontinuitě projevů českých poslaneckých delegací a klubů, přesto se jednalo o novum v české válečné politice, jež u Němců v parlamentu i v Uhrách vyvolalo bouři nevole.Počátkem ledna 1918 se všichni poslanci české národnosti sjednotili na stanovisku nekompromisní protivládní opozice. Prozatím mírnými prostředky vyjádřili vůli českého národa po zásadní změně vnitropolitických poměrů, ústavního a právního řádu v celé říši. Jakkoli se v případě Tříkrálové deklarace jednalo o text podmíněný atmosférou okamžiku, který brzy zastaral, generální poslanecký sněm znamenal nezbytný krok k samostatnému Československu. V řadě následujících událostí jeho význam vzrostl více, než organizátoři akce původně zamýšleli.

14 bodů prezidenta Wilsona překopalo Evropu. Rakousko-Uhersko původně bourat nechtěl

Washington - Demokratický prezident USA Woodrow Wilson (v úřadu 1913 až 1921) volal po otevřené diplomacii, svobodě v obchodu, celosvětovém odzbrojení, právu národů na sebeurčení a hlavně po vzniku Společnosti národů. Jeho Čtrnáct bodu bylo vyhlášeno před 100 lety, 8. ledna 1918.

První republika po sloučení Moravy a Slezska do země Moravskoslezské v roce 1928
Vlajka Československa v letech 1918-1920

Vlajka Československa v letech 1920-1939 a 1945-1992

Československá vlajka

IFIS Historical.svgVlajka Československa v letech 1918-1920
Československá vlajka vznikla hned v den po vzniku první československé republiky. Pro větší politické problémy se jí stala tehdejší tradiční česká bílo-červená dvojbarevné (vrchní pás bílý, spodní pás červený).

V ústavě z 30. března 1920 byla schválena nová státní vlajka ČSR. Vzhledem k tomu, že tradiční slovenská trikolóra (bílá, modrá, červená) se od české dvojbarevné lišila přítomností modré barvy, bylo rozhodnuto, se, že v nové vlajce bude Slovensko symbolizováno právě touto barvou. Do bíločervené vlajky byl z levé strany přidán modrý trojúhelník, symbolizující Slovensko.

Tato vlajka byla oficiálním státním symbolem v letech 1920-1939 a 1945-1992. Po rozdělení Československa přijala vlajku shodného vzhledu Česká republika.


Po zániku federativního Československa původní česko-slovenskou vlajku převzala Česká republika jako jeden z nástupnických států.Tento krok však byl v rozporu s dohodami mezi českou a slovenskou politickou reprezentací i s čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR ("Česká republika a Slovenská republika nesmí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státní symboly České a Slovenské Federativní republiky.")

Československá hymna
Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska
HymnaČeskoslovensko Československo
SlovaJosef Kajetán Tyl
Janko Matúška
HudbaFrantišek Škroup
Autor neznámý (lidová píseň)
PřijataČeskoslovensko 1918
Konec užíváníČeskoslovensko 31. prosince 1992


Československá hymna
se skládala ze dvou částí. První tvořila jedna sloka české písně Kde domov můj
a druhou první sloka slovenské písně Nad Tatrou sa blýska.

Text hymny

Kde domov můj,
kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

Nad Tatrou sa blýska,
hromy divo bijú.
Zastavme sa bratia,
veď sa ony stratia,
Slováci ožijú.

V druhé větě slovenské části československé hymny byla až do roku 1990 slova: "Zastavme sa…" používaná od vzniku Československa v roce 1918, místo původního "Zastavme ich…". Od roku 1990 se na žádost slovenských poslanců Federálního shromáždění slovenská hymna vrátila k původnímu znění textu z roku 1844.

Básník Jan Skácel považoval pomlku mezi českou a slovenskou částí za moravskou hymnu

Pražské tramvajové linky

7. ledna 2018 v 22:05 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Pražské tramvajové linky
Výsledek obrázku pro mhd praha tramvajové linky

Krejcárek 1.




Leden - Tři Králové

1. ledna 2018 v 17:27 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Leden - Tři Králové


Výsledek obrázku pro tři králové 1951




Mudrci z Východu, tradičně označovaní jako Tři králové, jsou postavy z Matoušova evangelia, které navštívily Ježíše krátce po jeho narození v Betlémě a přinesly mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Upřesnění, že byli tři, že to byli králové a jejich jména, nejčastěji Kašpar, Melichar a Baltazar, přinesla až pozdější tradice, v Novém zákoně se tyto údaje nevyskytují.

V západní liturgické tradici je svátek Tří králů ztotožněn se slavností Zjevení Páně a církev jej na Západě i Východě slaví 6. ledna. Tento svátek je svou podstatou totožný se slavností Narození Páně, je dvanáctým dnem Vánoc a fakticky jím Vánoce vrcholí a končí. Svátek Tří králů upomíná na okamžik, kdy se Kristus zjevuje nejen izraelskému národu, ale všem; dává se rozpoznat jako král všech, které zastupují mudrcové z daleka.

Matoušovo evangelium
"Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."


V evangeliu podle Matouše se dále vypráví, jak se jich král Herodes vyptával na hvězdu a poslal je do Betléma, aby mu pak oznámili, kde se dítě nachází. Hvězda jim pak ukazovala cestu až k domu, kde byl Ježíš s Marií, poklonili se mu a předali dary. Mudrci pak na pokyn ve snu odcestovali a místo Herodovi neoznámili. Herodes se rozlítil a protože se obával svého postavení po narození Mesiáše-krále židů, nechal usmrtit všechny chlapce do věku dvou let. Josef však předtím na pokyn ve snu vzal Ježíše a Marii a utekli do Egypta.

Pozdější tradice
Podle legendy byli tři mudrci či mágové z bible pohané, hvězdopravci zřejmě z Persie, babylonští kněží kultu Zarathustry. Jejich znalost pohybů hvězd a pozornost vůči nim je spojována s proroctvím z knihy Numeri, kde Bileám předpovídá, že z rodu Jákobova vyjde hvězda, nový král Izraele.

V evangelním příběhu samotném není řeč ani o králích, ani o jejich počtu. Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje církevní spisovatel Órigenés na počátku 3. století, který počet tří zřejmě vyvozuje z počtu darů, které Ježíši přinášejí. Označení králové se pak objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles (pravděpodobně podle zmínky v 72. žalmu). Počet mudrců však v jednotlivých výkladech kolísal od počtu dvou až čtyř v západní církvi a po dvanáct ve východní. Jmen Kašpar, Melichar a Baltazar se jim dostává zřejmě až v lidových vyprávěních v 7. století, jsou napsána také na fresce v Raveně datované po roce 560 po Kristu. Prvním, u koho se tato jména spolehlivě objevují, je kancléř pařížské Sorbonny ve 12. století, Petr Comestor.

Středověk je také obdobím, kdy byly těmto jménům přiřazeny jednotlivé dary. Tyto tři dary měly také představovat veškerou hmotu, neboť zastupují veškerá v té době známá skupenství. Jednotliví králové pak podle různých výkladů představují všechna období lidského života; na scénách klanění Tří králů je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.


Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečeni, avšak jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků. Ostatky svatých Tří králů podle legendy nalezla svatá Helena, která je přivezla do Konstantinopole a později byly jejím synem Konstantinem darovány milánskému biskupovi Eustorgiu, rodáku z Konstantinopole. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou kolínský arcibiskup Rainald z Dasselu převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků, jeden z významných zlatotepců Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář ze vzácných materiálů. Od roku 1948 je tento relikviář umístěn v centrální gotické lodi před hlavním oltářem kolínského dómu.

K † M † B † a příslušný rok

V katolických zemích se o svátku Zjevení Páně (6. ledna) píše posvěcenou křídou na dveře domů a chlévů zkratka K † M † B † nebo latinský ekvivalent C † M † B † (nebo † C † M † B ) jako formule požehnání. Původní text zní Christus mansionem benedicat - Kristus ať obydlí žehná, ať Kristus požehná tomuto příbytku (po celý rok - proto se za třetí křížek píše letopočet). Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka "plus" mezi iniciálami.


Silvestr a Nový rok 2017 - 2018

26. prosince 2017 v 14:33 | František Blažek Tramp Tulák TRAMPNET |  Prosinec - Mikuláš,Vánoční svátky,Silvestr
Související obrázek


Silvestrovské oslavy

Silvestrovské oslavy (Silvestr) se konají vždy poslední den v roce - 31. prosince. Často představují velmi veselou až bujarou oslavu. Protože se nejedná o státem uznaný svátek (v České republice a některých dalších zemích je to běžný všední den) probíhají tyto oslavy vlastně pouze na podkladě místních zvyklostí a dlouhodobě zažitých tradic často velice neformálním způsobem. Jméno získaly podle sv. Silvestra I., jehož svátek slaví tento den katolická církev.
Velmi často se slaví ve společnosti dalších lidí na různých večírcích, v restauracích, klubech i na ulicích a náměstích, tyto oslavy mohou trvat někdy až do časných ranních hodin. Obvykle se zde ve zvýšené míře konzumuje alkohol a společně se odpočítávají poslední minuty starého roku. Nový rok se vítá přípitkem šampaňským vínem nebo sektem.
O půlnoci se odpalují ohňostroje a jiná zábavní pyrotechnika. Mnoho lidí však tyto oslavy stále prožívá i v soukromí buďto doma, nebo u příbuzných či přátel, část populace tyto oslavy prožívá během vícedenních rekreačních pobytů v zahraničí, na horách nebo v rekreačních chatách a chalupách.
V rozhlasu a v televizi obvykle vysílají komedie a různé speciální zábavné silvestrovské pořady víceméně estrádní povahy, často i staršího data.
Zvykem bývají též novoroční projevy. V České republice mají ale tradici až od nástupu komunismu v roce 1948. Český prezident Miloš Zeman obnovil tradici vánočních poselství

Používání pyrotechniky je občas kritizováno z několika důvodů. Prvním je nebezpečí požáru. Na přelomu let 2015 a 2016bylo v České republice způsobeno přes 120 požárů a přes 12 lidí bylo zraněno. Dalším tématem kritiky může být dopad na živočichy, jako jsou psi nebo ptáci. Zvířata jsou obecně citlivější na zvuk než lidé a proto mají níže položený práh bolestivosti. Výbuchy mohou také vyvolat migraci ptactva.


Nový rok


Nový rok je svátek začátku nového roku. Podle celosvětově nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře připadá na 1. ledna. V noci z 31. prosince na 1. ledna svět slaví konec roku a tak i začátek nového - Silvestrovské oslavy. Před Novým rokem si jednotlivci, rodiny i firmy posílají blahopřejné novoročenky, s hezkým či vtipným obrázkem a s přáním zdraví a štěstí v nadcházejícím roce. Nový rok je v ČR, ale i v dalších zemích světa státní svátek.
Podle jiných kalendářů připadají oslavy nového roku na jiné dny: v juliánském kalendáři, který používá pravoslavná církev, připadá Nový rok na 14. ledna podle gregoriánského kalendáře.
Původně se počátek cyklu roku odvozoval od rovnodennosti či slunovratu stejně jako počátek dne je stanovován různě (úsvit, poledne, západ Slunce, půlnoc).

Datum Nového roku v Českém království


Staří Slované používali lunisolární kalendář, ve kterém se délka roku určovala podle Slunce, zatímco délka měsíců podle fází Měsíce. Měsíční kruh začínali novoluním připadajícím 24. prosinec předchozího roku. Nový rok se slavil 25. prosince, tedy ve dnech zimního slunovratu. I po příchodu křesťanských misionářů byl českou panovnickou kanceláří používán vánoční datovací systém, tj. systém, kdy nový rok připadl na 25. prosinec. S přestávkou ve druhé polovině 13. a na počátku 14. století byl tento systém používán až do doby vlády Václava IV.. Kancelář pražských arcibiskupů ho používala důsledně až do roku 1365, a proto byl také nazýván stilus Pragensis. Přese všechno, jeho používání přežívalo až do 16. století, jak je možno poznat z panovnických a soukromých písemností. 1. leden se jako Nový rok objevil v českých zemích za Přemysla Otakara II. a Václava II. v diplomatických pramenech. V narativních (na příběhy orientovaných) pramenech však s tímto počátkem roku ve své kronice počítá již Kosmas. Následující kronikáři se ho však většinou nedrželi. Českými zeměmi se začal více šířit až v 15. století a ve století následujícím se 1. leden ujal nejspíše vlivem římského práva a díky tisku kalendářů. Nový rok jako církevní svátek byl s konečnou platností v římskoněmecké říši zaveden za Ferdinanda II.. Tím byl vlastně s konečnou platností oddělen občanský rok od roku církevního.

Další články


Kam dál